Kniha návštěv

Vážený pane Hanke, děkuji Vám za reakci na můj článek, jsem velmi ráda, že splnil účel, za kterým jsem ho psala, a diskuzi o této problematice vyvolal. Dovolím si reagovat na Váš příspěvek. Vámi zmiňovaná kniha pana doktora Dostála vyšla poprvé již v roce 1995 a analýzy na českých fouscích, jejichž závěry ve své stati o DKK uvádí, byly prováděny již v letech 1975 – 1979 (publikováno v Myslivosti č. 7 v roce 1980). Práce pana doktora Dostála si velmi vážím, měla jsem tu čest se s ním během studia setkat i osobně a o genetice psů si s ním popovídat. V tomto jeho článku však bohužel nenacházím základní informace z metodiky, kterou byly analýzy prováděny. Chybí informace o tom, jak byly RTG kyčlí prováděny a hodnoceny (zda vše zpracovával jeden veterinární lékař, či více apod.), ale především informace o psech, kteří byli do analýz zahrnuti. Dočteme se pouze, že: - v roce 1975 bylo vyšetřeno 19 psů samců a zjištěn výskyt I. stupně dysplazie u 5 jedinců, což činí uváděných 26,3 % - v roce 1976 bylo vyšetřeno 22 psů a 3 feny a odhaleni 3 jedinci s výskytem dysplazie (2 I. st., 1 III. st.), tedy 12 % jedinců s dysplazií - v roce 1977 vyšetřeno 28 psů a 2 feny, 2 jedinci s výskytem DKK (1 I. st. a 1 II. st.), tedy 6,7 % výskytu DKK. Teprve v posledních dvou letech byl testován větší počet jedinců obou pohlaví: - v roce 1978 to bylo 40 psů a 92 fen, odhaleno 8 jedinců s I. st. DKK, výskyt byl tedy podobný jako v předchozím roce, a to 6,1 % - v roce 1979 šlo o 14 psů a 96 fen a byli odhaleni 3 jedinci s DKK (1 I. st. a 2 II. st.), tedy 2,7 %. Zcela chybí jakékoli informace o příbuznosti sledovaných jedinců, o jejich věku a věku, ve kterém byli rentgenováni, o způsobu, jakým byli do testování vybíráni atd. Aby bylo možné tvrdit, že tímto bylo potvrzeno, že důslednou selekcí všech postižených jedinců je možno během pěti let snížit výskyt DKK na jednu desetinu, museli by dle mého názoru testovaní jedinci v posledních čtyřech letech analýz být vždy potomky jedinců otestovaných v letech předchozích. Vzhledem k tomu, že za první tři roky bylo otestováno pouze 5 fen, předpokládám, že tomu tak být nemohlo. Doktor Dostál ve svém článku uvádí i další dva závěry, z nichž první považuji za velmi diskutabilní: 1. že významného snížení výskytu dysplazie lze dosáhnout důslednou selekcí jen psů samců bez kontroly fen 2. že ani nález dysplazie III. stupně podstatně nesníží loveckou upotřebitelnost českého fouska (tento závěr udělal na základě pozorování jediného psa do jeho stáří 8 let). Aby bylo možné tvrdit, že Vámi zmiňovaná kniha odkazuje na zkušenosti chovatelů před námi, které jsou prověřeny praxí, museli bychom mít k dipozici dostatečný počet výsledků DKK dnešní populace českých fousků. Povinnost stanovování DKK byla však v době, kdy se plemeno zároveň potýkalo s dodnes přetrvávajícím problémem lysivosti, na základě výše uváděných analýz zastavena, a nemůžeme tak zjistit, co praxe přinesla. Dalším bodem, který ve své reakci uvádíte je, že varianta provádět vyšetření u starších psů by zapříčinila to, že by do stupně DKK D spadalo více psů a fen z důvodů opotřebení kloubů. Dle vědeckých studií tomu tak však není. Odborníci uvádějí, že výsledek posouzení stavu kyčelních kloubů se s věkem zpřesňuje. Různé studie uvádějí různé výsledky, shodují se však na tom, že až ve dvou letech je spolehlivost hodnocení rentgenogramů okolo 90 % (Corley, 1987 uvádí u NO v roce stáří 69,9% a ve dvou letech 95,4%, Jessen a Spurrell, 1972 uvádí u MOK v roce stáří 32,4 % a ve dvou letech 92,5%, Olsewski a kol. 1983 uvádí u NO a LR ve stáří půl roku kolem 40 %, v roce 70-80 % a ve dvou letech kolem 90 %). Jako důvod rozdílné přesnosti nálezů v různém stáří je uváděno, že rentgenologické změny mohou u řady plemen psů být před dosažením dvou let stáří natolik jemné, že může být obtížné je s určitostí zjistit. Dále se zmiňujete o individuálním vyřazování, že by přineslo spekulace, proč on ano a já ne. Váš názor chápu, individuálním pohledem na vyřazování jedinců jsem však samozřejmě nemyslela to, že by dejme tomu třeba poradce chovu měl rozhodovat, koho vyřadí a koho ne. V chovu psů by dle mého názoru měla existovat i jakási „zodpovědnost chovatele“ a také v něm funguje „ruka trhu“, to by např. mohly být „nástroje“ k tomuto individuálnímu pohledu. Já jsem psala článek jako začínající chovatel VMO a vím, že v chovu MMO je situace s počtem jedinců podstatně růžovější než u zbývajících dvou plemen. Souhlasím s Vámi, že porovnání při zavedení vyřazování jen u jednoho z našich plemen by mohlo být zajímavé. Pokud byste však chtěl navázat na výsledky pana doktora Dostála, musel byste zařazovat do chovu minimálně psy samce pouze s výsledkem DKK A/A, což by v současné době snížilo počet chovných psů u MMO asi o jednu třetinu. Je na zvážení, jaké následky by takové opatření na chovatelskou základnu mělo či nemělo. Na závěr bych ještě chtěla zmínit, že i můj článek vznikl na základě informací podložených odbornou literaturou, a to vědeckých článků světových recenzovaných časopisů, které však ve Zpravodaji nelze citovat. V každém případě byl psán právě za účelem zamyšlení a rozvinutí diskuze, za kterou Vám tímto ještě jednou děkuji.

Dobry den Hanko, výstava začíná v 8:30 kdy je přejímka psů, zahájení v 9:30-10:00. Následuje posouzení v kruzích a na 14 hodinu je v plánu přehlídka vítězů a vyhlášení nejkrásnějšího psa výstavy. Určitě doražte, rási Vás uvidíme 🙂

Teda klobouk dolu!!!! Takto zpracované výsledky z klubovky jsem za celý svůj chovatelský život neviděla. Skvělá práce. Za všechny Peršany moc děkuji! 🥂😍

Dobry den, Katko, ten Baca-Knoll, to je parada, diky moc za nej. V.